Orfeus

„Dostalo se mi hned po narození pěti jmen - Christian, Bernhard, Karl, Franz, Wenzel. Do jisté míry stylově: k podobě statusu sanatoře dra Kohlera, tedy pětihvězdičkově.“ Ve své knize autor zachycuje víc jak tři čtvrtě století života plného „hopů“, řečeno jeho vlastními slovy. Života muže, kterého osud položil do zlaté kolébky bohaté, staropražské rodiny s německým personálem, aby se mu za to v dalším běhu času a společenských proměn náležitě pomstil. Nevhodný původ byl příčinou toho, že po studiu na stavební průmyslovce se teprve až na rozhraní 60. a 70. let dostal na žurnalistiku. „Byl bych pravděpodobně mohl sedět co posluchač spolu se svou vnučkou. Nejen studium při zaměstnání této okolnosti bránilo.“ Vedle své redaktorské práce v podnikových technických časopisech publikoval své literární pokusy v Listech či v Nakladatelství pro děti a mládež. Dílo Kristiana Mikulejského velice osobitým způsobem reflektuje události minulého století. Autor uráží, pošklebuje se, šaškuje, tvrdě útočí i sprosťačí – aby si čtenář nevšiml, že s ním lomcuje bezmocný vztek. Ale i smutek za ztraceným rájem dětství, za pošlapanou noblesou a deformovaným charakterem české společnosti. Svérázný, často absurdní humor, nadsázka a karikatura buď šokují, nebo mnohdy zůstanou nepochopeny. Text je plný hry se slovy a pojmy, prolínání skutečnosti s fantazijními představami. „Potřebuji, aby se tam objevilo srdce i rozum. Některé drasťáky pokládejte za zkoušku čtenáře“. Celým dílem prostupuje fascinace ženou. Od obdivného uctívání matky, chlapeckého poblouznění půvabnou vychovatelkou, až k mnoha erotickým dobrodružstvím, provázejícím autorův život až do stáří. K.M.: „Kniha je mrtva? Ať žije kniha! (Čím asi nahradit třetí předžaludek přežvýkavců!)“